Иван Гончаров и европейский классицизм и неоклассицизм. Ed.: Ivo Pospíšil. Ústav slavistiky FF MU: Brno 2021, 191 s. ISBN 978-80-88296-14-0.

Svazek reflexí o ruském neoklasicistovi 19. století Ivanu Gončarovovi, který je u nás většinou znám jen jako autor románu Oblomov. Ten se někdy vykládá jako dílo o neinvenčním lenochovi, ale – jak ukázal relativně novodobý film – je to také člověk, který svou pasivitou klade nepříjemné otázky po smyslu naší činnosti a hledá alternativy lidského bytí. Ale Gončarov není jen člověk jedné knihy: i v dalších románech a také v literární kritice usiloval o společenskou harmonii a kultivoval – podle vzoru archeologa, kunsthistorika a estetika Johanna Joachima Winckelmanna – o klid jako základní estetickou kategorii. Romantismus je mu jen dětskou nemocí, z níž se člověk vyléčí, a stane se racionálně uvažujícím realistou (jeho románová prvotina Všední příběh). Na tohoto autora se pokusili nově podívat především mladí badatelé čeští, ruští a ukrajinští; v podstatě jde o neoklasicistu/realistu Ivana Gončarova hlavně očima mileniálů, ale i jiných… Tedy spisovatele Gončarova v mezigeneračním sporu.