Historie ústavu

Roman Jakobson

Ústav slavistiky vznikl k 1. 9. 1995 na základě rozhodnutí tehdejší Vědecké rady MU na návrh profesorů Adolfa Erharta a Radoslava Večerky. Záměrem bylo vytvoření kompaktní slavistiky, scelení slavistických filologií, které byly v průběhu uplynulých desetiletí součástí různých organizačních celků FF, a soustředění vědeckého bádání. V pozadí byly i otázky celkového image oboru ve veřejnosti a zachování tzv. malých oborů ve větším rámci garantovaném především rusistikou.

Slovanská filologie v původním slova smyslu jako celek zahrnující jak lingvistické, tak literárněvědné disciplíny byla jedním ze zakládajících oborů Masarykovy univerzity. V průběhu vývoje se slavistické disciplíny realizovaly v různých organizačních rámcích, např. v Slovanském semináři nebo později od 50. let minulého století v komplexech tehdejších kateder, které nesly různé názvy a zahrnovaly i jiné oblasti než slovanskou filologii. V důsledku výlučného postavení ruského jazyka po roce 1945 se slavistika v širokém pojetí realizovala v rámci bohemistiky, rusistiky, ale také historiografie, literární, divadelní a filmové vědy a jiných organizačních celků. Minulost slavistiky na Masarykově univerzitě je vskutku slavná, neboť zde působili mj. Václav Vondrák (1859–1925), Stanislav Souček (1870–1935), Roman Jakobson (1896–1982), František Trávníček (1888–1961), Frank Wollman (1888–1969), Sergij Vilinskij (1876–1950), Bohuslav Havránek (1893–1978), Josef Kurz (1901–1972), Václav Machek (1894–1965), později například Josef Hrabák (1912–1987), Jiří Krystýnek (1913–1991), Arnošt Lamprecht (1919–1985), Jaroslav Mandát (1924–1986), Jaroslav Burian (1922–1980), Mečislav Krhoun (1907–1982), Vlasta Vlašínová (1925–1977), Roman Mrázek (1921–1989); v dalších letech na Ústavu slavistiky přednášejí nebo přednášeli (případně s ním jinak spolupracují či spolupracovali) žáci výše uvedených slavných filologů, sami renomovaní a mezinárodně respektovaní lingvisté a literární vědci: Danuše Kšicová (1932–2017), Jiří Jiráček (1924–2013), Radoslav Večerka (nar. 1928), Jarmil Pelikán (nar. 1928), Krystyna Kardyni-Pelikánová (nar. 1930), Stanislav Žaža (nar. 1929), Miroslav Mikulášek (nar. 1930), Ivan Dorovský (nar. 1935), Jana Jelínková (nar.1936) aj. Od založení ústavu v roce 1995 se zde etablovaly další generace slavistů, z nichž řada z nich zde působí dodnes; rozvíjeli a rozvíjejí rusistiku, polonistiku, ukrajinistiku, jihoslovanské filologie a balkanistiku a další, nově vytvoření obory v rámci několika seminářů/oddělení. Ústav byl od počátku orientován jako filologické pracoviště s přesahem k areálové koncepci: vědeckému rozvoji slouží kabinety jako celky, které kultivují konkrétní vědecké koncepce (Kabinet rusistických studií, Kabinet hungaroslavistiky a Kabinet areálových studií). Postupně se na ústavu vybudovalo a v rámci reakreditace přebudovalo 16 oborů bakalářského a magisterského studia, bylo zřízeno 7 oborů doktorského studia včetně celofakultního magisterského a doktorského studia literární komparatistiky, jehož je ústav mateřským pracovištěm, filologicko-areálových studií ve všech třech formách studia, areálově koncipované balkanistiky a ukrajinských studií. Ústav vydává nebo spolupracuje na vydávání čtyř časopisů zařazených v prestižních databázích (Opera Slavica, Slavica litteraria, Novaja rusistika, Porta Balkanica) a jedno internetové periodikum (Proudy).

Ústav slavistiky je na základě smlouvy s FF MU také sídlem zapsaných profesních spolků, a to České asociace slavistů, Slavistické společnosti Franka Wollmana, Středoevropského centra slovanských studií, Porta Balkanica a Společnosti přátel jižních Slovanů.