Ústav slavistiky vznikl k 1. 9. 1995 na základě rozhodnutí tehdejší Vědecké rady MU na návrh profesorů Adolfa Erharta a Radoslava Večerky. Záměrem bylo vytvoření kompaktní slavistiky, scelení slavistických filologií, které byly v průběhu uplynulých desetiletí součástí různých organizačních celků FF, a soustředění vědeckého bádání. V pozadí byly i otázky celkového image oboru ve veřejnosti a zachování tzv. malých oborů, tedy výuky jazyků, literatur, historie a kultury především jihoslovanských národů či Lužických Srbů, a národů Polska a Ukrajiny, jakkoli národy posledních dvou jmenovaných států nelze považovat za malé svým počtem, hovoříme zde především o zájmu o studium jejich filologií.

Slovanská filologie v původním slova smyslu jako celek zahrnující jak lingvistické, tak literárněvědné disciplíny byla jedním ze zakládajících oborů Masarykovy univerzity. V průběhu vývoje se slavistické disciplíny realizovaly v různých organizačních rámcích, v meziválečném období v Slovanském semináři, později, od 50. let minulého století, v komplexech tehdejších kateder, které nesly různé názvy a zahrnovaly i jiné oblasti než slovanskou filologii – slavistika v širokém pojetí se realizovala v rámci bohemistiky, rusistiky, ale také historie, literární, divadelní a filmové vědy i v jiných organizačních celcích.

Minulost slavistiky na Masarykově univerzitě je vskutku slavná, neboť zde působili mj. Václav Vondrák (1859–1925), Stanislav Souček (1870–1935), Roman Jakobson (1896–1982), František Trávníček (1888–1961), Frank Wollman (1888–1969), Sergij Vilinskij (1876–1950), Bohuslav Havránek (1893–1978), Josef Kurz (1901–1972), Václav Machek (1894–1965), později například Josef Hrabák (1912–1987), Jiří Krystýnek (1913–1991), Arnošt Lamprecht (1919–1985), Jaroslav Mandát (1924–1986), Jaroslav Burian (1922–1980), Mečislav Krhoun (1907–1982), Vlasta Vlašínová (1925–1977), Roman Mrázek (1921–1989); později pak jejich žáci, sami renomovaní a mezinárodně respektovaní lingvisté a literární vědci: Danuše Kšicová (1932–2017), Jiří Jiráček (1924–2013), Radoslav Večerka (1928–2017), Jarmil Pelikán (1928– 2017), Krystyna Kardyni-Pelikánová (nar. 1930), Stanislav Žaža (1929–2018), Miroslav Mikulášek (nar. 1930), Ivan Dorovský (1935–2021), Jana Jelínková (nar.1936). K o generaci mladším koryfejům ústavu slavistiky a mezinárodně uznávaným badatelům patří především literární vědec a široce zaměřený slavista Ivo Pospíšil (nar. 1952), zakladatel ústavu slavistiky a jeho dlouhodobý vedoucí (od roku 1995 do roku 2022) či literární vědec Josef Dohnal (nar. 1954). Od založení ústavu v roce 1995 se zde etablovaly další generace slavistů, mnozí z jejich řad na ústavu působí dodnes (viz zde) a rozvíjeli a rozvíjejí rusistiku, polonistiku, ukrajinistiku, jihoslovanské filologie a balkanistiku. Více o historii ústavu lze zjistit v publikaci Ústav slavistiky. Východiska a perspektivy (Brno, Masarykova univerzita 2019).

Současný Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity byl od počátku orientován jako filologické pracoviště s přesahem k areálové koncepci s důrazem také na výuku historie slovanských národů, styků a vztahů českého prostředí s jinými slovanskými národy, a obecně na kulturologii. Během svého vývoje procházel ústav slavistiky nejrůznějšími etapami rozvoje, dlouhou dobu se na něm vyučovalo až 16 oborů bakalářského a magisterského studia, bylo zřízeno 7 oborů doktorského studia včetně celofakultního magisterského a doktorského studia literární komparatistiky, jehož byl ústav mateřským pracovištěm, filologicko-areálových studií ve všech třech formách studia, či areálově koncipované balkanistiky a ukrajinských studií. Tento počet byl postupně účelně redukován, zejména v souvislosti s novými koncepcemi výuky filologických oborů, v níž je kladen důraz především na areálovost studií. Ústav tedy obhospodařuje čtyři bakalářské programy, tři magisterské (viz zde) a do konce ledna 2026 také zaštiťoval a garantoval čtyři doktorské programy. K 1. únoru 2026 ovšem byly všechny doktorské programy filologických pracovišť sloučeny do dvou celofakultních programů nazvaných Literárněvědná filologie a Jazykověda, takže doktorská studia přímo orientovaná na jednotlivá pracoviště zanikla.

Ústav vydával nebo spolupracoval na vydávání tří časopisů (Opera Slavica, Slavica litteraria, Novaja rusistika) a jedno internetové periodikum (Proudy). Od roku 2023 je jediným ústavním časopisem periodikum Opera Slavica, jehož hlavním posláním je vytvářet širokou komunikační platformu pro bádání o slovanské filologii s přesahy k translatologii, kulturologii a jiným humanitním a sociálním vědám a v prostoru evropské slavistiky kultivovat nosná témata a nové metodologické postupy.