Úspěšný průběh Dne polonistů

Ve čtvrtek 14. listopadu 2024 se prostory Filozofické fakulty Masarykovy univerzity staly středobodem české univerzitní polonistiky. Díky iniciativě a finanční podpoře Polského institutu v Praze proběhlo již tradiční setkání studentů a pracovníků polonistických pracovišť v České republice – zastoupena byla všechna: vedle hostitelské tedy i polonistika ostravská, olomoucká a pražská.

Účastníky setkání za vedení fakulty přivítal proděkan, prof. Tomáš Knoz, jehož plynná polština byla pro mimobrněnské hosty jistě milým překvapením, a následně se za Ústav slavistiky ujal slova jeho vedoucí, doc. Václav Štěpánek. Oba nezůstali jen u zdvořilostních frází, ale zavzpomínali na vlastní kontakty s polonistikou a polštinou. Za Polský institut poté shromážděné pozdravil zástupce ředitele Wojciech Bednarek a za brněnskou polonistiku dr. Roman Madecki, garant studijního programu Polská studia.

Následovaly dvě přednášky brněnských polonistů – dr. Roman Madecki ve svém příspěvku 100 lat brneńskiej polonistyki w zarysie představil bohaté a spletité dějiny polonistických studií na Filozofické fakultě, jejichž tradici se podařilo zachovat a dál rozvíjet i přes ne vždy jednoduché podmínky v období komunistické totality. Následovala přednáška dr. Renaty Putzlacher-Buchtové s názvem Zbigniew Herbert i Karel Kryl: polsko-czeskie powinowactwa, v níž poutavým způsobem načrtla některé paralely ze života i tvorby obou významných tvůrců.

Na přednáškový blok navázala prohlídka výstavy Co to znamená? o zrádných slovech v češtině a polštině, kterou zapůjčil Polský institut. Po společném obědě přišel na řadu poslední bod oficiálního programu – komentovaná prohlídka centra města, která vycházela z úspěšného projektu Polskie ślady w Brnie (Polské stopy v Brně). Vybrané vazby na Polsko a Poláky z minulosti i současnosti představila účastníkům dvojice průvodců – naše absolventka (a jedna z řešitelek projektu) Žaneta Ševčíková a posluchač magisterského studia Andrej Lendóci.

Závěrem dodejme, že setkání úspěšně posloužilo studentům i vyučujícím k lepšímu vzájemnému poznání, výměně publikací a zkušeností, i proto jistě nebylo poslední.